Hiporehabilitace

HIPOREHABILITACE je léčba pomocí koně nebo spíše pomocí pohybu hřbetu koně do třech stran. Jedná se o jednu z nejúčinnějších forem rehabilitace. Při jejím dlouhodobém a pravidelném provozování dochází k velmi výraznému zlepšení zdravotního stavu pacientů především s diagnózou dětské mozkové obrny a roztroušené sklerózy.

Pod pojmem hiporehabilitace je zahrnuta:

1. hipoterapie
2. jezdectví hendikepovaných
3. aktivity s využitím koní ( AVK ) 
4. rekondiční ježdění

HIPOTERAPIE je rehabilitační metoda, při které je pacient veden v kroku na koni bez sedla. Používá se speciální podložka a madla, za která se pacient při jízdě přidržuje. Nutné je použití bezpečnostní přilby. Pohybem hřbetu koně dochází k postupnému rozhýbání a uvolnění kloubů, páteře, trupu a svalů celého těla. Při hipoterapii se vyžaduje správný rovný sed, který pomáhá při koordinaci chůze a zlepšuje stabilitu jezdce. Pacienti s vyšším stupněm postižení, kteří nejsou schopni samostatného sedu jezdí v takzvaném asistovaném sedu. To znamená, že jedou na koni zároveň s fyzioterapeutem, který sedí za nimi. U pacientů, kteří nejsou schopni vůbec sedět se používá poloha vleže, kdy pacient leží na koni na břiše, s hlavou proti směru jízdy. Na pacienta příznivě působí i teplota koně, na jeho psychiku pak přímý kontakt člověka se zvířetem.

Hipoterapii lze provozovat pouze na základě doporučení odborného lékaře a pod dohledem proškoleného fyzioterapeuta s kurzem hiporehabilitace. Tuto metodu lze provádět pouze na velmi klidném, psychicky vyrovnaném a zdravém koni, kterého k tomuto účelu připraví cvičitel koní pro hiporehabilitaci. Při hipoterapii je kůň veden vodičem, fyzioterapeut jde vedle koně a dohlíží na pacienta. Jízda pacienta trvá cca 20 min a nazýváme ji hiporehabilitační jednotkou. Pokud je třeba, jsou k dispozici další asistenti, kteří pomáhají např. při nastupování a sestupování z koně. K tomuto účelu je nutná speciální nástupní rampa s nájezdem pro vozíčkáře.

JEŽDĚNÍ HENDIKEPOVANÝCH je v současné době již poměrně známý sport. V ČR se dělí na dvě disciplíny: paravoltiž a paradrezuru.

Paravoltiž je gymnastické cvičení handicapovaných v kroku na koňském hřbetě.

Paradrezura byla v roce 1996 v Atlantě poprvé zařazena mezi paralympijské sporty. Paradrezurních závodů se mohou zúčastnit jen ti handicapovaní sportovci, kteří jsou schopni sami vést koně a předvést s ním drezurní úlohu v drezurním obdélníku.

Podle stupně jejich postižení jsou rozděleni do čtyř stupňů obtížnosti:

1. stupeň - kroková úloha
2. stupeň - klusová drezurní úloha
3. stupeň - klusová s malým podílem cvalu
4. stupeň - cvalová drezurní úloha s velkým podílem cvalu a shromážděním koně

Toto rozdělení provádí národní nebo mezinárodní klasifikátoři. Každý sportovec může soutěžit i ve skupině nižší, než do které byl zařazen, ale v celkovém pořadí je pak hodnocen jen mimo soutěž. Pokud jezdec nemá vlastního koně, má možnost si koně na závod zapůjčit. Zrakově postižený jezdec může během závodu využít pomocníky, kteří stojí u obdélníku a hlasem signalizují polohu jednotlivých písmen. V současné době je u nás asi dvacet paradrezurních jezdců s různým zdravotním postižením- zrakovým, tělesným, mentálním.

AKTIVITY S VYUŽITÍM KONÍ - jinak také AVK se používá převážně u pacientů s lehkou mozkovou dysfunkcí. Patří sem lidé a děti s poruchami chování, učení, řeči, s poruchami duševními a smyslovými. Při jízdě na koni se podporuje sebevědomí jezdce, zlepšuje se ovládání, snižuje se agresivita a disociální chování klienta. Pacienti se zároveň učí i základům ošetřování – čistí koně, pomáhají při sedlání apod. Většinou se jedná o klienty fyzicky zdatné, proto je možná i jízda v klusu, popřípadě samostatné vedení koně klientem. Pokud toto jezdec zvládne, má předpoklady pro výuku základům paradrezury.

REKONDIČNÍ JEŽDĚNÍ je vhodné pro jezdce všech věkových kategorií po úrazech, dlouhodobých onemocněních atp.